Děkujeme firmě LMC, s.r.o., za pozvání na Datovou snídani, pod vedením Tomáše Ervína Dombrovského, analytika LMC, který představil aktuální data a novinky z trhu práce za 1. kvartál 2019. Měli jsme tu čest převzít finanční dar ve výši 61.750 Kč z projektu Smysluplné dárky. Děkujeme všem firmám, které se do projektu zapojily. Spolu s námi byly obdarovány další čtyři neziskové organizace.

Finanční dar použijeme na doučování dětí a jazykové kurzy.  

Samostatnou a nesmírně důležitou součástí úspěšné činnosti Nadačního fondu Rozum a Cit jsou jeho patroni. Známé tváře, které klestí cestu k srdcím všech, kteří jsou ochotni pomáhat. Herečka Naďa Konvalinková má v tomto směru nejen tvář, ale i duši anděla strážného...

Naděnko, jak překonáváš tuto nechvalně unikátní dobu koronavirovou? Přináší ti aspoň něco pozitivního, třeba trochu víc času na odpočinek, čas pro sebe?

V této zvláštní době jsem zpočátku hodně odpočívala. Ani jsem netušila, jak moc jsem byla unavená. Když únava pominula, začala jsem gruntovat, smýčit, vyhazovat, a protože jsem zodpovědná občanka, ani jsem moc z domova nevycházela, nakupovala jsem jen sporadicky. Co si budeme povídat, člověk toho zas tak moc nepotřebuje…Postupně jsem vyprázdnila mrazák a vařila si vždy na dva dny. Snažila jsem se myslet pozitivně a neposlouchat denně katastrofické zprávy. Samozřejmě, že jsem měla starost o své blízké a celou naši zemi, ale byla jsem hrdá na to, jak jsme se dokázali semknout a navzájem si pomáhat. Jsem velmi vděčná všem našim lékařům, sestrám, hasičům, vojsku i policii za statečnost a vytrvalou pomoc bez ohledu na nebezpečí. Vím, že strach je náš největší nepřítel, a proto se denně modlím za všechny, kteří přicházejí o práci, a snažím se vidět světlo na konci tunelu. Světlo nikdy nezhasne a každá bublina jednou splaskne…

Sportovní komentátor Vojta Bernatský přistoupil ke svému patronství v nadaci o něco později, ale o to zodpovědněji. A nutno podotknout, že Naďu Konvalinkovou významně doplňuje. Hlavně svým humorem…

Vojto, jak je to už dlouho, co ses s vervou tobě vlastní pustil do aktivní spolupráce s Nadačním fondem Rozum a Cit a čím tě obohacuje?

Vlastně ani nevím. Zdá se mi, že se známe už desítky let, ale myslím, že se to teď bude blížit té první desítce. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Potkal jsem spoustu úžasných lidí, rodičů a dětí. Tolikrát jsem měl možnost nabít se pozitivní energií, láskou a pocitem sounáležitosti. Tolikrát jsem se ujistil, že rodina a děti v ní jsou tím největším darem. Darem, který by si zasloužilo každé dítě, které spatří světlo tohoto světa.

Přestože velké množství dětí v pěstounské péči není zrovna veselou bilancí, ty kamkoli vkročíš, vneseš dobrou náladu a legraci. Byl jsi takový vždycky?

Jsem životní optimista. Úsměv, radost ze života, z každého dne, to je přeci nezbytné k tomu, abychom se mohli pokusit překonávat nástrahy, které nám život přináší. Pravdou je, že život není vždycky fér. Při setkávání s pěstouny a hlavně dětmi v pěstounské péči často vyslechneme příběhy, při kterých až mrazí. I proto se vždy snažím alespoň na ty naše krátké dýchánky přinášet dobrou náladu a radost. Byl jsem vždycky rodinným a třídním šaškem a tahle životní role mě pořád baví.

OHLÉDNUTÍ S PŘEDSTIHEM…

"Úsměv je světlo, které při pohledu do očí prozradí, že je srdce doma."

Už je to skoro patnáct let, kdy mě náhoda přivedla k jedné sympatické dámě, pro kterou je široký úsměv příznačný. Na akci, kterou jsem tenkrát pořádala, přišla i s manželem, stejně usměvavým jako ona. Neměla jsem tehdy tušení, že za jejich úsměvem se skrývají nejen každodenní starosti rodičů tří synů, ale taky že se už deset let snaží o to, aby v úplných a spokojených rodinách žily i děti, které to štěstí z nejrůznějších důvodů nemají.

Těmi manželi na společenské akci v Mělníku byli Jaroslava a Juraj Málikovi, zakladatelé nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a Cit. Jejich srdce je pro ně doma už bezmála celé čtvrtstoletí…

V roce 2005 přijala televizní a rozhlasová moderátorka Hana Švejnohová nabídku, aby s nadací jezdila po celé republice a uváděla putovní výstavu fotografií Jana Voběrka Cesty srdce… aneb když rodina vzniká jinak. V roli moderátorky a propagátorky nadačního fondu pak pokračovala nejen v médiích, ale i při dalších akcích, soutěžích i setkáních s dětmi na parníku. Stala se členkou dozorčí rady a je také autorkou několika textů a rozhovorů. Po patnácti letech spolupráce se však otázky nevyhnuly ani jí. Vyzpovídala ji tentokrát ředitelka nadačního fondu Marie Řezníková, která za tu dobu zná Hanku nejlépe…

S Hankou je báječná spolupráce. Na akce přijde vždy s velkým úsměvem, velmi ráda zpívá a také díky ní celým parníkem při setkání pěstounů zní známé melodie. Děti a celé rodiny se k ní rády přidávají. Je empatická a každý životní příběh dítěte i pěstounů ji zajímá. Jsem moc ráda, že slyšela na naši výzvu a je nám mnoho let věrná. Za to jí patří velký dík.