Sportovní komentátor Vojta Bernatský přistoupil ke svému patronství v nadaci o něco později, ale o to zodpovědněji. A nutno podotknout, že Naďu Konvalinkovou významně doplňuje. Hlavně svým humorem…
Vojto, jak je to už dlouho, co ses s vervou tobě vlastní pustil do aktivní spolupráce s Nadačním fondem Rozum a Cit a čím tě obohacuje?
Vlastně ani nevím. Zdá se mi, že se známe už desítky let, ale myslím, že se to teď bude blížit té první desítce. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Potkal jsem spoustu úžasných lidí, rodičů a dětí. Tolikrát jsem měl možnost nabít se pozitivní energií, láskou a pocitem sounáležitosti. Tolikrát jsem se ujistil, že rodina a děti v ní jsou tím největším darem. Darem, který by si zasloužilo každé dítě, které spatří světlo tohoto světa.
Přestože velké množství dětí v pěstounské péči není zrovna veselou bilancí, ty kamkoli vkročíš, vneseš dobrou náladu a legraci. Byl jsi takový vždycky?
Jsem životní optimista. Úsměv, radost ze života, z každého dne, to je přeci nezbytné k tomu, abychom se mohli pokusit překonávat nástrahy, které nám život přináší. Pravdou je, že život není vždycky fér. Při setkávání s pěstouny a hlavně dětmi v pěstounské péči často vyslechneme příběhy, při kterých až mrazí. I proto se vždy snažím alespoň na ty naše krátké dýchánky přinášet dobrou náladu a radost. Byl jsem vždycky rodinným a třídním šaškem a tahle životní role mě pořád baví.