Na zahradní slavnosti ve škole Duhovka prodávaly děti školní časopis na kterém vybraly 2.879 Kč a škola doplatila 2.121 Kč. Tento dar umožní Patrikovi odjet na letní tábor pro handicapované děti. Srdečně děkujeme!

Vážení,
dnes dopoledne jsem při vaření obědu měla kouzelně šokující telefonát. Volala mi ředitelka nadačního fondu Rozum a Cit, že nějaká pro mne neznámá škola nám posílá peníze na respit pro našeho Patrika. Nečekala jsem to, s husí kůži jsem seděla a koukala do blba neschopná slova. Milé děti a dospěláci, velmi vám všem děkujeme za váš zájem, čas a za to, že dokážete pomoci . Velice si toho vážíme a moc děkujeme.

A ať víte, komu jste pomohli, napíšu vám náš příběh...

Kdysi dávno tj. v roce 2003 jsme si dovezli domů prvního chlapečka Jaromíra, měl jeden rok a měsíc.Ano, byl jiný , neseděl nežvatlal, bylo jasné, že nebude úplně zdravý, ale nám to nevadilo. Měli jsme tři své zdravé děti a půl roku před příchodem Jardy jsme se modlili za to, aby se k nám dostal ten nejpotřebnější. A protože jsme nechtěli, aby Jarda vyrůstal jako jedináček ( naše děti byly už velké) , podali jsme si další žádost a znovu někdo tam nahoře pro nás vybral toho nepotřebnějšího - Patrika.
Patrikovi bylo v té době pět a půl roku, kluk s praktickou hluchotou a mentální retardací. Nemluvil a neuměl ani moc znakovat. Rok před příchodem k nám ,byl odebrán mamince pro podezření z týrání. Byl smutné, vystrašené a divoké dítě. Potřeboval hodně hladit . Trvalo to přes rok, než se zklidnil a ujistil se, že je u nás doma. Pak jsme se teprve začali učit mluvit. Důležité pro řeč je dýchání, hráli jsme na stole foukaný fotbal s kouskem papíru, pískali s píšťalkou a chodili do polí, kde jsme ho učili křičet.
S pomocí úžasné logopedky jsme to dokázali. Patrik mluví rád a hodně!!!Jen jeho slovní zásoba je hodně omezená a není to jen tím,že jsme se začali učit pozdě, u Patrika byl diagnostikován i autismus.
Patrikovi bude v září devatenáct let, zítra naposledy půjde do základní školy a od září nastoupí na učiliště do praktické třídy, kde se bude učit sebeobsluze. A protože je ve věku, kdy jeho zdraví vrstevníci se doma zdržují co nejméně, tak i on touží si od nás odpočinout. Řešili jsme to tábory Nautisu v Krkonoších ,respitním pobytem u vás v Praze s Nautisem anebo k nám přijely asistentky ,hlídaly kluky a my museli odjet. A díky vaší pomoci si tento luxus budeme moci dopřát i letos. Ani netušíte, jak moc to pro nás znamená ! Každodenní péče o tak těžce postižené chlapce je vyčerpávající .
Vždy s těžkým srdcem přenechávám kluky asistentům , ale pořád si opakuji , že je to pro nás všechny přínosem.

Posíláme vám veliké díky!
S úctou a pozdravem Jiří a Anastázie Badejovi