Milá Maruško,

děkujeme tobě i nadačnímu fondu (a také dárci) za notebook. V době karantény bylo u nás mnoho zájemců o práci na počítači. B. psala diplomovou práci,  Ž. absolventskou (VOŠ), T. absolvovala následné vzdělávání - kurs asistentky pedagoga, kde měla odevzdat dlouhou práci. M., P., B., i T., měli ještě vyučování on-line. Všechno jsme nakonec dobře zvládli.

Tenhle rok mě končí oficiální pěstounství. Našemu nejmladšímu P., je za pár dní 18 let. Vím ale, že ve skutečnosti být pěstounka znamená být navždy pěstounka. Nejstaršímu pěstounskému dítěti je už 44 let, pořád jsme s ním v kontaktu a občas pomáháme slovem, činem a výjimečně penězi :) S ostatními je to stejné.

Letos se vdávala B., naše nejmladší biologické dítě a tak jsem se znovu potěšila tím, jak je naše rodina soudržná. Svatbu s ní oslavili všichni "sourozenci" - nejen ti, co se nám narodili.

Takže když zrekapituluji naši pěstounskou éru:...

Nevidomý O. k nám přišel ve 14 letech, v 19 letech utekl, když na něj praskly krádeže jiným nevidomým lidem. Nějaký čas se potuloval, ale nyní žije s nevidomou přítelkyní a společně se starají o své (vidoucí) dítě. I když žije jinak než my, žije samostatný život, tak jak on chce. Kdyby se nedostal k nám, žil by celý život v ústavu.

M., která k nám přišla v 15 letech, má 3 děti se stejným partnerem o které se vzorně stará. Vystudovala VOŠ a zaplatili jsme ji kurz asistenta pedagoga - to je profese, kterou se v této době živí. Kdyby nebyla u nás, pravděpodobně by se ani nevyučila.

Ž. končí VOŠ a plánuje svatbu. Kdyby nebyla u nás, biologická rodina by ji využila jako prostitutku. 

T. si také udělala k asistentky pedagoga a od září nastupuje ve speciální školce jako asistentka. Předtím tam dělala uklízečku a pomocnici u dětí. Také má vážnou známost.

M. letos dostudovala učební obor ošetřovatelka a od září nastupuje jako uklízečka a pomocnice k dětem po T. Je moc šikovná a pracovitá a nedělá ji problémy přebalit děti ani seniory. Je také vyučená cukrářka a i tady je výborná. Kdyby u nás M. nebyla, pravděpodobně by vůbec nemluvila a skončila by na uzavřeném oddělení psychiatrie.

J. loni odešel ke své mámě (když mu bylo 18 let). Šlo o řízený proces, maminka mi poděkovala a předala kytku. Letos udělal závěrečné zkoušky a pokračuje na maturitní nástavbě.

P. je moje dítě za odměnu. Minulý týden nám představil své děvče a opravdu sáhl vysoko.

A tak když se otočím zpět, myslím si, že to nejlepší, co mě v životě potkalo je to, že jsem mohla být u toho, když se měnily životy mých pěstounských dětí. Spousta věcí byla náročných. Některé opravdu hodně náročné. Ale zvládli jsme to.

Nadační fond Rozum a cit nám byl při naší cestě velkou pomocí.

Děkujeme za všechno… za sluchátka pro neslyšící holky, za notebook, za kuchařský kufřík pro Moniku, a za asistenční službu, když jsem vozila 3 stejně stará (stejně malá) děvčata do Ječné a zabralo mi to 4 hodiny denně a za všechno další.

A děkuji Maruško i vám osobně :) za nás i za mnohé další pěstounské rodiny.

Přeji hodně požehnání do další práce.

Jana