Zapsaný spolek <<

Nadační fond <<

"ROZUM nás přivede k úspěchu,
CIT k člověku.
"

 

Náhradní
rodinná péče

 

Aktuality

31.8. Letní tábor s angličtinou

18.9. Napsali nám

11.9. Nezapomenutelné zážitky z anglického tábora

23.6. Na zahradní slavnosti ve škole Duhovka prodávaly děti školní časopis na kterém vybraly 2 879 Kč a škola doplatila 2 121 Kč. Tento dar umožní Patrikovi odjet na letní tábor pro handicapované děti. Srdečně děkujeme!

22.6. Červnové pečení v ČSOB na Radlické vyneslo 17 tisíc korun! Děkujeme!

12.6. Děti s pěstouny na výletě Prahou

25.4. Velikonoční dílna pro děti v Moneta Money bank

4.4. Zapojili jsme se do kampaně Dobrý start - z rodiny doletí dál

4.4. Sluníčkový den letos proběhne 25. a 26. dubna

24.2.2017
Poděkování NF rozum a cit za pomoc pěstounským rodinám a jejich dětem od pěstounky Vladimíry Gubaničové.

3.2.2017
Jak dopadla básnická soutěž? Rozhodně neváhejte a čtěte.


Opět je možnost žádat o příspěvky od NF Rozum a Cit.

další aktuality -->

Sluníčkový den

Nadační aktivity

Kde nás najdete

Na Výsluní 2271
251 01 Říčany
Tel: 323 631 205

Fotogalerie

O nás

 

Napsali nám

Vychovat dítě dobře je určitě přáním každého rodiče. Přijmout a vychovat opuštěné dítě vyžaduje značnou dávku obětavosti, trpělivosti, tolerance a především lásky, která opuštěným dětem tolik chybí. 

A přesto jsou mezi námi ti, kteří dokážou přijmout dítě odmítnuté vlastní rodinou, často dítě handicapované, nebo i týrané, které ztratilo veškerou důvěru k dospělým lidem, ale stále touží mít svou mámu a tátu. Pěstounské rodiny dávají těmto dětem šanci na nový domov.     

PĚSTOUNI JSOU OBYČEJNÍ LIDÉ S VÝJIMEČNÝMI SCHOPNOSTMI.

Napsali nám:

Vážení,
dnes dopoledne jsem při vaření obědu měla kouzelně šokující telefonát. Volala mi ředitelka nadačního fondu Rozum a Cit, že nějaká pro mne neznámá škola nám posílá peníze na respit pro našeho Patrika. Nečekala jsem to, s husí kůži jsem seděla a koukala do blba neschopná slova. Milé děti a dospěláci, velmi vám všem děkujeme za váš zájem, čas a za to, že dokážete pomoci . Velice si toho vážíme a moc děkujeme.
A ať víte ,komu jste pomohli, napíšu vám náš příběh.
Kdysi dávno tj. v roce 2003 jsme si dovezli domů prvního chlapečka Jaromíra, měl jeden rok a měsíc.Ano, byl jiný , neseděl nežvatlal, bylo jasné, že nebude úplně zdravý, ale nám to nevadilo. Měli jsme tři své zdravé děti a půl roku před příchodem Jardy jsme se modlili za to, aby se k nám dostal ten nejpotřebnější. A protože jsme nechtěli, aby Jarda vyrůstal jako jedináček ( naše děti byly už velké) , podali jsme si další žádost a znovu někdo tam nahoře pro nás vybral toho nepotřebnějšího- Patrika.
Patrikovi bylo v té době pět a půl roku, kluk s praktickou hluchotou a mentální retardací. Nemluvil a neuměl ani moc znakovat. Rok před příchodem k nám ,byl odebrán mamince pro podezření z týrání. Byl smutné, vystrašené a divoké dítě. Potřeboval hodně hladit . Trvalo to přes rok, než se zklidnil a ujistil se, že je u nás doma. Pak jsme se teprve začali učit mluvit. Důležité pro řeč je dýchání, hráli jsme na stole foukaný fotbal s kouskem papíru, pískali s píšťalkou a chodili do polí, kde jsme ho učili křičet.
S pomocí úžasné logopedky jsme to dokázali. Patrik mluví rád a hodně!!!Jen jeho slovní zásoba je hodně omezená a není to jen tím,že jsme se začali učit pozdě, u Patrika byl diagnostikován i autismus.
Patrikovi bude v září devatenáct let, zítra naposledy půjde do základní školy a od září nastoupí na učiliště do praktické třídy, kde se bude učit sebeobsluze. A protože je ve věku, kdy jeho zdraví vrstevníci se doma zdržují co nejméně, tak i on touží si od nás odpočinout. Řešili jsme to tábory Nautisu v Krkonoších ,respitním pobytem u vás v Praze s Nautisem anebo k nám přijely asistentky ,hlídaly kluky a my museli odjet. A díky vaší pomoci si tento luxus budeme moci dopřát i letos. Ani netušíte, jak moc to pro nás znamená ! Každodenní péče o tak těžce postižené chlapce je vyčerpávající .
Vždy s těžkým srdcem přenechávám kluky asistentům , ale pořád si opakuji , že je to pro nás všechny přínosem.

Posíláme vám veliké díky!
S úctou a pozdravem Jiří a Anastázie Badejovi

Moneta

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vážená Nadace, vážená a milá paní ředitelko a hlavně vážený pane sponzore, velice moc si vážíme toho, že jste a že pomáháte. 

V době, kdy jsme byli více nemocní, a byla tuhá zima, jste nám udělali velikou radost. Mohli jsme zařídit dětem společnou hernu- pokojík, ve kterém se cítí moc dobře. Pokojík mají vymalován, hračky mají uložené ve skříních, na které jste nám přispěli. Mohou si zde hrát na obchod, na kancelář, na rodinu, a mnoho jiných her. Mají tu své stavebnice, které mohou rozložit, fotbálek, mají i svůj mediální koutek. Jsou nadšení, protože své stavby a hry nemusí večer sklízet a mohou pokračovat druhý den. Jsme Vám velice vděčni, moc si toho vážíme. Jsme veliká rodina a děti nám pořád rostou jak z vody, takže o důvod víc, jak být vděčni tomu, kdo nám pomáhá plnit přání dětí.

Posíláme fotky pokojíku, dětí, nábytku a taky společné foto na oslavě 20 let naší dcery. 

Mějte se hezky a přejeme Vám všem hodně pracovních úspěchů, hodně krásných zkušeností se sponzory, hodně aktivit a taky hodně osobních a rodinných radostí. 

Vaši opravdu vděční pěstouni Polehňovi s dětmi

Rozum a Cit


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milá nadace Rozum a Cit, Váš dar pro naši dceru Pavlu je už využíván. Moc děkujeme je to pro ni velký krok k samostatnosti. Díky termostatické baterii nemám obavy, že při seberealizaci v kuchyni se opaří teplou vodou. Díky elektronickému bidetu zvládne každodenní intimní hygienu zcela bez mé pomoci. Díky elektronickému kartáčku a ústní sprše jsme odstranili dentální niť, která byla pro nás obě dvě velice nepříjemná záležitost. Díky knížkám, které jsou pro ni přímo šité na míru, se vzdělává a jsou dobré výsledky.
Jsme opravdu moc vděční. Folwarczná

Dopis paní učitelky pro autora knížky-matematika:          

Milá paní Novotná,
chtěla bych Vám co nejsrdečněji poděkovat za úžasně zpracovanou
Matematiku pro nevidomou Pavlínku Folwarcznou, jsme s paní asistentkou obě nadšené ! 

Děkuji a přeji Vám vše dobré.
Helena Balcarová
                                                                                         




Pavla

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Dobrý den,
chtěla bych Vám co nejsrdečněji poděkovat za peníze na Karolínčin vozíček.
I když jsem se vozíčku bránila, přála bych si totiž, aby Karolínka chodila a pohybovala se spíš na chodítku či kole. Karolínka na vozíčku objevuje zase trochu jiný svět. Je velice šikovná, cítí se svobodně a máme doma nyní hospodyňku. Pochopila jsem, že sice sedí na vozíčku, ale má volné ruce, chystá na stůl a pak zase sklízí ze stolu a činí jí to ohromnou radost. A to je pro její dušičku hodně důležité. Už teď vím, že si poradí i ve škole. Také na procházkách si to velice užívá, i když sama to venku zvládá jen s velkou námahou a potřebuje naši pomoc.
    Ještě jednou moc a moc děkujeme, za sebe i Karolínku. A přejeme Vám hodně takové radosti, jako je u nás. Seidlovi

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dobrý den,
děkuji za umožnění pobytu na anglickém táboře na Křivoklátě. Moc se mi tam líbilo a mám pocit, že jsem se naučila víc než při hodinách angličtiny ve škole. Přesto, že jsem už byla na více táborech, tenhle hodnotím jako nejlepší. Jídlo bylo také úžasné – zvlášť hranolky.
Děkuji. Tereza

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dobrý den,
čím mám začít? Třeba tím, jaký byl můj první dojem, jak jsem přijela na místo, kde jsme měli strávit šest dnů s novými lidmi. Když nám dala hlavní vedoucí klíček od pokoje a dala nám test, aby nás mohli zařadit do skupiny, ve které se budeme cítit dobře, tak jsem byla popravdě řečeno naštvaná a chtěla jsem jet domů. Ale ještě ten den jsem změnila názor, že to tu bude super.

    První hodina byla tak nějak zmatená, protože jsme se neznali a nerozuměli jsme každému slovu, co nám říkal náš lektor Dave. Měli jsme několik hodin denně, a tak jsme se rychle přizpůsobili. Byla jsem v té nejhorší skupině, ale mně to nevadí, protože jsem se tam cítila dobře a rozuměla jsem si s kolektivem. Dave byl zábavný, takže jsme se s ním nenudili. Ale byl taky rázný, když se mu něco nelíbilo, tak se nám snažil říct, co mu vadí. Byla to sranda.
    Byli jsme rozdělení podle toho, jak ovládáme angličtinu, ale taky jsme měli ještě jednu skupinu, která byla na aktivity. Pojmenovali jsme ji „Muhehe“, cizinci s tím měli problém – místo „Muhehe“ říkali „Muahaha“.

    Jak dny ubíhaly, tak jsem čím dál víc cítila, že se mi nějak nechce domů. Ano, těšila jsem se domů na mamku, taťku , ale zase mi budou chybět kamarádi, co jsem poznala. Vzala jsem si od nich facebook, abychom byli ve spojení, až odjedeme domů.  Píšeme si každý den a vzpomínáme na ty dny, co jsme je strávili spolu.

    Strašně se mi líbilo na táboře a chtěla bych znovu jet, kdyby to bylo možné. Angličtina tam byla suprovní, ve formě her, takže mě bavila a myslím, že mi to moc pomohlo.
Děkuju, že jsem mohla jet na tak bezvadný tábor.Dominika

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milá paní Řezníková,
děkuji, že jsem měla možnost být na fotografickém kurzu. Velmi jsem se těšila a byla jsem nadšená. Moc se mi líbilo místo, našla jsem si tam novou kamarádku Kristýnku a celý víkend byl pohodový. Získala jsem nové znalosti jak fotit, dokonce jsem měla i možnost hodně fotit se zrcadlovkou, lektor byl tak hodný, že mi ji půjčil. Navíc jsme měli krásné počasí, hodně se fotilo i venku. Líbilo se mi, že nafocené fotky jsme si mohli prohlédnout společně a určili jsme vítěze v nejlepší fotce. Vesměs všechny fotky byly vydařené. Byla bych ráda, kdyby se v budoucnu ještě něco podobného opakovalo a mohla jsem znovu jet, líbilo by se mi i na delší dobu. Ještě jednou děkuji za příležitost více se naučit fotit, moc zdravím.Karolína
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dobrý den, paní Řezníková,
kurz se mi moc líbil, naučila jsem se lépe ovládat foťák a vybírat si, co a jak fotit. Taky jsem si tu našla nové kamarády. Ubytování bylo fajn a taky dobře vařili. Děkuji všem, co mi umožnili se kurzu zúčastnit a byla bych moc ráda, kdyby bylo pokračování. Už teď se těším. Hezký den.Heduš
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dobrý den,
moc se mi líbilo na kurzu focení. Hodně se jsem se toho naučila, už umím fotit fotky s různými clonami a časem a také už trochu umím fotit portrét a krajinu. Mně osobně se to tam strašně moc líbilo a byli tam příjemní vedoucí a také hodní vedoucí, moc fajn děti a byla bych ráda, kdyby se jelo znovu se stejným kolektivem. Jsem ráda, že jsem mohla jet.Lucka

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vážená paní Řezníková,
 
chtěla bych Vám, Nadaci Rozum a cit a také především laskavým dárcům,  moc poděkovat jménem svým i Michalčiným  za podporu ve formě úhrady tanečního kroužku. Miška má radost z každé hodiny, už si i tančí sama doma, prostě to v ní probudilo její pozitivní vnitřní svět a vedle výtvarného fantazie ji to otevřelo cestu i k fantazii pohybové. Lépe ovládá své tělo. Je to hezké pozorovat.
 
Děkujeme. Kdybychom znali dárce, rádi bychom zaslali poděkování třeba i s obrázkem, aby se mohl těšit z krásného skutku.

 

S vděčností     Zuzka Zmeková
 
__________________________________________________________________
 
Dobrý den,
chtěla bych Vám co nejsrdečněji poděkovat za zbytek penízků na Karolínčin vozíček.
 
I když jsem se vozíčku bránila, přála bych si totiž, aby Karolínka chodila a pohybovala se spíš na chodítku či kole. Karolínka na vozíčku objevuje zase trochu jiný svět. Je velice šikovná, cítí se svobodně a máme doma nyní hospodyňku. Pochopila jsem, že sice sedí na vozíčku, ale má volné ruce, chystá na stůl a pak zase sklízí ze stolu a činí ji to ohromnou radost. A to je pro její dušičku hodně důležité.
 
Už teď vím, že si poradí i ve škole. Také na procházkách si to velice užívá, i když sama to venku zvládá jen s velkou námahou a potřebuje naši víc pomoc.
 
Ještě jednou moc a moc děkujeme, za sebe i Karolínku. A přejeme Vám hodně takové radosti, jakoje u nás.
 

 

S pozdravem a vše jen doré, Daniela Seidlová
 
__________________________________________________________________
 
Milá nadace,
 
Chci vám moc poděkovat za to, že jste mi umožnili, zúčastnit se tábora, který se uskutečnil v Malé Morávce.
 Odnesla jsem si z něj spousty krásných zážitků a také jsem se toho ještě plno v oblasti angličtiny doučila. Počasí bylo parádní a lektoři skvělí. Opravdu to byl ten nejlepší tábor, na kterém jsem kdy vůbec byla. Škoda jen, že byl tak krátký a také že mi dělalo někdy problém konverzovat s lektory. Věděla jsem sice, co po mně chtějí, ale odpovědět jim, to byl pro mě někdy opravdu oříšek.
 
Ze začátku tábora jsme byli rozděleni do tříd, podle našich znalostí v oblasti anglického jazyka a byli přiřazeni k jednotlivým lektorům. S těmi jsme měli třikrát denně hodinu anglického jazyka, kde jsme probírali každá třída jiné téma. Naše třída se zabývala tématem film. Debatovali jsme o tom, co vše lidé potřebují k tomu, aby film vůbec vznikl, kolik lidí je potřeba na takový film a podobně. Denny, náš lektor, nám přehrál svůj oblíbený film Karlík a továrna na čokoládu, ze kterého jsme na konec tábora vytvořili parodii a prezentovali ji pak jako závěrečné vystoupení naší třídy.
 
A jako tábor jsme byli rozděleni do jednotlivých družstev, která měla mezi sebou soutěžit o poklad. Každá skupina si měla vymyslet své jméno a příběh nebo básničku ke své reprezentaci. Mé družstvo se jmenovalo Holy ships, jako svaté lodě. Společně jsme dali hlavy dohromady a vymysleli příběh o tom, jak jsme se potkali. Plnili jsme společně různé úkoly a disciplíny ať už v krásné přírodě, která nás obklopovala nebo v areálu hotelu Kopřivná. Svůj volný čas jsme také trávili u krásného bazénu patřícího k hotelu.
 V poslední den tábora jsme měli vyhodnocení nejlepšího družstva, kde se nejlépe umístilo právě to naše, a také závěrečná vystoupení jednotlivých tříd. Šlo vidět, že si třídy daly tu práci se svými vystoupeními, protože byla moc zábavná a propracovaná. Večer jsme si uspořádali diskotéku, u které jsme se všichni pobavili a vyřádili. 
Našla jsem si zde spoustu nových přátel a zase o kus se zdokonalila v jazyce, který mě baví a samozřejmě si z tábora odnesla plno nezapomenutelných zážitků. A za to vše vděčím právě vám. Děkuji Sára

__________________________________________________________________

Naše děti Lucie, Barbora, Kristýna a Jan se zúčastnily tábora v Daňkovicích. Celý pobyt hodnotily velmi kladně. Velmi se zlepšila motivace k výuce jazyka.
Lektoři se dětem maximálně věnovali. Výuka probíhala zábavnou formou a děti navázaly nová přátelství. Děkujeme vaší nadaci i sponzorům, kteří umožnili dětem prožít krásný prázdninový týden. Přejeme všem krásný zbytek prázdnin."
S pozdravem Dvořáčkovi
__________________________________________________________________

„Vážení,
na anglickém táboře to bylo super. Můj lektor se jmenoval Térece. Byl moc hodný. Často jsme hráli ping-pong, fotbal, hlavičkovanou. Chtěl bych se naučit dobře anglicky, abych mohl cestovat po světě. Děkuji všem, kteří nám na tento pobyt přispěli, a posílám všem moc pozdravů. Rád bych ještě někdy na takový tábor jel."
Jenda
__________________________________________________________________

„Dnes je mi 18 let. Od zhruba dvou let jsem byla odložena do dětského domova.
Od čtyř let jsem byla dána do pěstounské péče. Začala jsem chodit do školky a rodiče mě učili věci, které jsem ještě neuměla nebo neovládala (např. kreslení, mluvení, chození). S rodiči i s mými dalšími nevlastními sestrami jsem bydlela v domku poblíž centra našeho města. S velikou pomocí rodičů jsem ukončila devátou třídu. Od 12 let jsem procházela pubertou a učení ani určité povinnosti mě nebavily. S rodiči jsem měla vztah průměrný, ne nejlepší ani nejhorší. Už od mala jsem ráda tancovala, poslouchala hudbu, zpívala a hlavně kreslila a malovala. Po ukončení základní školy s mými výsledky a nezájmem k učení jsem se přihlásila na školu speciálně zaměřenou pro děti s nižším IQ, kde jsem si řekla, že se nebudu muset učit. Ale postupem času jsem měnila názory na spoustu věcí v mém životě a i na školu. Teď vím, že škola je pro mě důležitá. Vím, že chci mít víc, než mám teď a vím, že jsem tomu schopna obětovat svůj čas a hlavně něco dokázat sobě i rodičům, kteří ve mě nevěří. Ve škole se zaměřením cukrářka jsem spokojená. První, druhý ročník jsem patřila k nejlepším žákům ve třídě a též i ve třetím ročníku. V blízkém období mě čekají závěrečné zkoušky, které věřím, že zvládnu.
Tento měsíc jsem byla přijata na floristickou školu. Prošla jsem přijímacími testy z českého jazyka a z talentové zkoušky v podobě kresby tužkou – zátiší a vymyšlený květ. S rodiči už nebydlím, jelikož jsme se nepohodli. Momentálně chodím do školy a na měsíc mi rodiče platí ubytování na internátu, hned v okolí mé školy. V pátek jsem u svého přítele a jeho rodiny. S rodiči v kontaktu nejsem, neozývají se, jen při důležitých událostech."
Alena
Dívka žádá Nadační fond o finanční dar na zaplacení školného ve floristické škole. 
__________________________________________________________________

„Milí přátelé,

v podkroví, které se nám podařilo s Vaším přispěním před časem vybudovat, jsou tři nové pokoje pro děti, šatna, a hlavně herna. Ta se podle potřeby mění v závodní dráhu, taneční parket, promítací sál, opičí ráj, tělocvičnu, prázdninovou noclehárnu, florbalové hřiště, divadlo, bowlingovou dráhu a co si jen děti jsou schopny ve své fantazii vymyslet. Dokonce už tady proběhl i zdravotní kurs pro vedoucí vodáckého tábora (i když ten si, pravda, děti nevymyslely).
Jsme rádi, že existují takové organizace, jako je ta Vaše, díky kterým máme pocit, že naše práce je smysluplná, oceňovaná a také prakticky podporovaná.
Přejeme Vám, ať i v této nelehké době se Vám daří všemožně podporovat náhradní rodinnou péči, neboť je to zvláště v naší zemi velmi potřebná, záslužná a bohulibá činnost."
Zdraví Vás Syslíkové z Janovic
__________________________________________________________________

„Tímto dopisem bychom Vám chtěli poděkovat za pomoc, které se nám od Vás dostalo. Slovy ale nelze vyjádřit poděkování, ani vděčnost za zájem o naši rodinu a okamžité řešení našich problémů a potřeb, ať již telefonicky, písemně, dárky, které jste nám zaslali nebo osobně přivezli, či zasláním finanční pomoci v naší tíživé životní situaci. V každém případě se k nám Váš Nadační fond Rozum a Cit zachoval lépe než bohužel naši nejbližší a bylo to tak neuvěřitelně rychlé, vstřícné a přátelské, že jsme plakali.
Vaše pomoc nám pomohla i psychicky, za což Vám také budeme vždy nesmírně vděčni. Těžko slovy říci, jak si vážíme Vaší obětavé práce v této nadaci, která vyžaduje duši, cit, pochopení, srdce a spoustu, spoustu času i z Vašeho osobního života a jsme přesvědčeni, že ne vždy je toto Vaše "obětování" správně oceněno  či odměněno. Nadace Rozum a Cit je obsazen lidmi – "anděly" s velkým srdcem a velkými city, které plní více než na 100%. Děkujeme za vše."
S pozdravem a velkou úctou rodina Janouškova
__________________________________________________________________

„My, rodiče a pěstouni v jednom, chtěli bychom poděkovat Nadaci Rozum a Cit a taky touto cestou všem sponzorům, kteří se rozhodli podat pomocnou ruku a přispět na děti, které neměly to štěstí vyrůstat od narození v rodině."
__________________________________________________________________

„Jsme rodina, která má tři biologické, zdravé kluky a jednu holčičku v pěstounské péči, která svět vidí přes dotek, hmat a sluch, je totiž nevidomá.  I přesto, že  Pavlínka je velice šikovná holka – naučila se plavat, jezdit na kole – je plně  závislá na druhé osobě a je jen málo věcí, které zvládá sama. Zahrada byla pro ni tak trošku problém.  Pavlínka totiž venku, mimo řízené činnosti, neměla co dělat. Jenom chodila tam a zpět, ohmatávala stromy a olizovala trávu. A tak jsme začali zjišťovat a hledat něco, čím bychom jí mohli zpříjemnit volné chvíle. Nevidící dítě má totiž rádo, když něco je pevně umístěno na jednom místě, ví, kde to najde a nemusí mít strach, že se to převrátí.

Jednou jsme byli na dětském hřišti, které bylo vybaveno herní sestavou s různými hracími prvky – skluzavkou, houpačkou, žebříkem. Všimli jsme si, že naše Pavlínka stejně jako její bratři se v pohodě zapojila do různých her – běhala, klouzala a měla z toho obrovskou radost. Tehdy jsme začali přemýšlet, jestli nějakou podobnou zmenšeninu si nepořídíme na naši zahradu. Vše šlo hladce, až na okamžik, kdy jsme zjistili, co taková radost stojí. A proto jsme se obrátili na nadaci Rozum a Cit a plán se mohl začít realizovat. Díky Vašim penězům a místní firmě jsme si mohli pořídit nejen celou herní sestavu, ale i trampolínu. Abychom zmenšili náklady, manžel taky přiložil ruku k dílu a sám si prolézačky přivezl a zamontoval.

Teď, když s odstupem času hodnotíme tento krok, jsme víc než spokojeni. Pavlínčin obzor se rozšířil o zahradu, ve které je díky prolézačkám samostatná, zajde si sama z bytu ven, obuje si sama boty a přestala se bát chodit po schodech. Její motorika díky trampolíně se podstatně zlepšila, hodně napodobuje kluky a vyvádí stejně jako oni. Jelikož  se „naše trampolína"  nelíbí jen Pavle, ale taky našim klukům a dětem v sousedství a kamarádům ze školy, máme zahradu plnou dětí. A tak místo 4 dětí hlídám i 10 rozdováděných, ale hlavně šťastných dětiček. Tento kolektiv po sociální  stránce kupodivu velice prospívá  Pavlínce.

Jsme přesvědčeni, že jen velice omezený počet rodičů by mohl ze svého rozpočtu vyčlenit takovou sumu, která je potřebná na pořízení dětského hřiště, a proto ještě jednou všem děkujeme."                                                        
Folwarczni
___________________________________________________________________

„Vážená nadace,
děkujeme Vám za krásného Ježíška. Děti si jeden po druhém klavír vyzkoušely a objevovaly v sobě skryté hudební talenty. Lada, která dochází prvním rokem do ZUŠ, zahrála na Štědrý den pár koled, a tak atmosféra byla dokonalá. Ještě jednou Vám moc děkujeme."
Na brzkou shledanou s Vámi, rodina Ištokova
__________________________________________________________________

„Vážení,
životní příběh našeho syna je plný strádání, zvratů, hledání, ale na druhé straně pochopení, dobré vůle a lásky. Když jsme zjistili, že naše děti mají ještě téměř nevidomého bratra v dětském domově, bez váhání a dlouhého přemýšlení jsme se pro něj rozjeli. Láďa u nás přestoupil ze zvláštní školy na základní soukromou školu. Poté se nabízela škola Jaroslava Ježka pro zrakově postižené v Praze na Hradčanech. Byli jsme se tam podívat, Láďa byl nadšený. Díky Vaší pomoci mohl Láďa dojíždět každý týden s pomocí asistenta do Prahy. Dnes je Láďovi 16 let. Dospěl, dozrál, nabyl sebejistoty a sebevědomí. Projevil přání jezdit sám. Vím, že to zvládne, je dobře připravený. Asistentka ho naučila cestovat na Černý most i na Florenc, odkud jezdí autobusem do Jablonce nad Nisou. Asistenční služba finančně zajištěná Rozumem a Citem nám pomohla překlenout velice složité období. I postižené děti patří do rodin! Je moc dobře, že rodiny, které přijmou takové dítě, nezůstanou osamocené a najdou pomoc. Děkuji."
S pozdravem Alena Horváthová
__________________________________________________________________

„Slíbila jsem, že Vám napíšu, co jsme prožili se zaměstnanci firmy ČEZ, která přizvala přes Rozum a Cit pěstounské rodiny na hrad Bouzov. Musím říct, že jsem si myslela: velké to nebude bavit a malým bude zima. Nestalo se tak. Pro velké děti tam bylo přichystáno moc zajímavých atrakcí – střílení z kuše a luku, házení kládou, zatloukání hřebíků. Malé děti zase nadchl skákací hrad, kde se skákáním tak moc rozehřály, až si rozepínaly bundy.
Nakonec jsme se rozdělili. Já jsem šla s malými na hrad na audienci ke králi a manžel s velkými a kočárkem hradní cestou za úkoly. Naše malé holky byly u vytržení, protože se z nich na chvíli staly malé princezničky. Po cestě do hradu jsme potkali žebráky a jeden měl plyšovou myš a krmil ji tvrdým chlebem. Ta se zase líbila Martínkovi. Mít tak ještě dlouhé šaty s vlečkou a holky zapomenou, že zítra musí do školy. Při audienci děti dostaly malé čokoládové mince a fotku s podpisem Báry Zemanové. No bylo to velice kouzelné a moc opravdové. Já za sebe musím poděkovat všem, kdo tyto hrátky připravovali, protože velice potěšily moje děti. Také musím poděkovat panu Čenskému, který uváděl program a mluvil moc hezky o maminkách–pěstounkách, a i když nikdo z nás nečeká pochvalu, rádi vyslechneme, že děláme dobrou věc. Také musím poděkovat za vybranou částku všem lidem, kteří přispěli, právě tkaním a pletením na hradě.
Velice dlouho budeme na tuto akci vzpomínat.“
Zdeňka Němcová – Loštice u Olomouce
__________________________________________________________________

„Dítě v dětském domově se postupně obrní a je zajímavé, že okolí ho spíš ještě potápí. Tím víc se uzavírá a to přináší řadu negativních jevů. Aby se to změnilo, musí mít blízkého člověka, který ho má rád. Třeba já jsem měl věci, měl jsem všechno, ale byl jsem vyprahlý po lásce, kterou jsem nedostal."
P. D. do 7 let v DD, nyní úspěšný podnikatel.
__________________________________________________________________

„Vážení,
pěstounská péče ze zákona zaniká v 18 letech dítě a to se ocitá prakticky bez prostředků i bez domova. Ale my pěstouni přijaté děti neopouštíme, a proto vlastními silami budujeme a rekonstruujeme vhodné prostory, kde bychom mohli všichni společně žít. Je to jediná, byť finančně značně náročná, cesta, jak nevyhodit opuštěné děti zpět na ulici. Proto Vám moc děkujeme, že jste vyslyšeli naši žádost a pomáháte nám."
pěstounka z Moravy

 

     Dopis pro Pavlínku

     Jeden rok naruby

 

 

 

 
© Rozum a Cit